Léta poválečná

Doba poválečná je ve znamení potravinových lístků a obnovy. Radost z osvobození je veliká. V Ludmírově dále pokračují živnostníci ve svém podnikání. Zemědělství tvoří na 130 zemědělských závodů. (zemědělců).

 Vznik Národního výboru

Pravomoci předchozího obecního zastupitelstva převzal v Ludmírově, na základě dekretu prezidenta republiky ze dne 4.12.1944,  Národní výbor. Občané k jeho založení byli vyzváni ještě v den osvobození od fašismu. Národní výbor byl pojmut v tomto dekretu jako orgán prozatimní. Definitiví platnost národních výborů byla potvrzena ústavou v roce 1948.  Dle této ústavy Článku X: "Nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresích a krajích a strážcem práv a svobod lidu jsou národní výbory".  17. května 1954 je zavedena nová soustava národních výborů. Přesné označení národního výboru, který vykonává správu obce je Místní národní výbor (MNV).

Přesedou MNV v Ludmírově je zvolen Emanuel Eliáš z Ludmírova, č.p. 56. (1945 - 1952)

Sedláček Václav, místopředseda MNV

Faltýnek Bohumil, pokladník MNV

Členové MNV byli:

Hopjan Alois č.p.102, Vyroubal Josef č.p. 36, Němec Josef č.p.5, Šnévajs Vítězslav č.p.12, Kovář František č.p. 106, Tylšar Jaroslav, Petr Jaroslav st., Šmída Jan, Kuchař Oldřich a Koutný Ambrož za osadu Dětkovice. MNV měl 13 čelnů.

 

MNV čekal náročný úkol. Uvést po válce vše do života občanů.

 

Pohřeb padlých občanů

Hned 12. května 1945 za účasti občan, koná se pohřeb dvou padlých občanů z Ludmírova. A to Josefa Kundy a Standy Skácela. Tito padli při leteckém náletu dne 9.5.1945. V kronice obce Ludmírova je pro příští generace uvedeno o obou padlých: "Josef Kunda byl velmi dobrý člověk a svědomitý dělník, zedník. Byl pro svou dobrou a kvalitní práci často mnohými vyhledáván. Zanechal po sobě manželku a dvě nedospělé děti. Stanislav Skácel, žák měšťanky v Kladkách, taktéž svědomitý, tichý a nenápadný chlapec, radost rodičů. Budiž vám oběma země na kladeckém hřbitové lehká. Oba jmenovaný zahynuli na "Srdéčku", když již nad vesnicí prapory československé vlály a slunce svobody hřálo a oteplovalo májový vzduch, který se tak lehce a svobodně dýchal".

    Č E S T  J E J I CH  P A M Á T C E ! ! !

 

Dekrety prezidenta republiky

Na scénu přicházejí Dekrety prezidenta republiky. Mezi těmito dekrety je i Dekret 5/1945 presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkové-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majtetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. Tento dekret říká, že jakékoliv převody a jakékoliv majetkově-právní jednání, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 jsou neplatná. Taktéž v § 4 jsou vymezeny osoby nespolehlivé. Jsou to za: a) osoby národnosti německé či maďarské a za b) osoby, které vyvíjely činnost, směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové v činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti chtěly a záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé a maďarské okupanty....... a kdo že byl považován za osobu národnosti německé či maďarské? Byly to osoby, které při jakémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásili k německé či maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti.

Osidlování pohraničí

Podle prohlášení ministra zahraničních věcí ze dne 2.10.1947 v zahraničním výboru Národního shromáždění bylo z Československa odsunuto 2 256 000 Němců. V době od května 1945 do května 1947 došlo v Československu k úbytku obyvatel o 32,9%. Největší nápor národních správců směřoval do úrodných oblastí. Na severní Moravě hlavní proud osídlenců směřoval do okresů Zábřeh, Šumperk, Šternberk, Moravská Třebová. Nejmenší zájem byl na Moravě o okresy Rýmařov, Jeseník a Moravský Beroun. Z Ludmírova odchází za živobytím do pohraničních oblastí na 130 obyvatel. Avšak i přes migrační vlny z vnitrozemí se nepodařilo již pohraničí osídlit v takové míře, v jaké bylo osídleno před válkou.. Vláda se dle usnesení Politického byra ÚV KSČ z května 1959 rozhodla všechny opuštěné a zchátralé stavby v pohraničí, které dosud stály, zbourat. Této akce z přelomu let 1959 a 1960 se zúčastnily vojenské útvary civilní obrany, jednotky Pohraniční stráže a Vnitřní stráže. V první etapě těchto demolic bylo do září 1959 likvidováno více než 17 000 objektů a odpracovalo se celkem 520 000 pracovních dnů s desetihodinovou pracovní dobou. Ve druhé etapě bylo zlikvidováno dohromady 17 615 staveb. Tyto akce vykonávaly většnou celé roty (asi 100 vojáků) se zázemím těžké techniky. Nutno poznamenat, že úbytek zejména mladých lidí, se negativně projevil v dalším vývoje naší obce.

V roce 1946 je v Ludmírově zřízena mateřská škola, je vybudován místní rozhlas a je také odhalen pomník RA na Srdéčku. Dále je ustanovena Osvětová komise a zřízeno kino, kde se promítá jedenkrát za týden.

V roce 1947 je v Ludmírově vybudována vodní nádrž, byl regulován tok potoka Špraňku, bylo vystaveno v obci pět mostů a tři lávky přes potok Špraněk s čímž je spojeno zřízení provozovny kamanolomu odkud je dodáván kámen. Vybudoval se také drtič. Škola a kaple se mohla pyšnit novou střešní krytinou.