První světová válka

     

 


První světová válka

 

     O příčinách první světové války se vedly dlouhé diskuse. Rakousko-ruské soupeření na Balkáně, spojené s unáhlenou německou diplomacií, rozdmýchalo plameny vzájemného nepřátelství. Záminka ke konfliktu, systémy aliancí a německý válečný plán zavedly Evropu do totální války, která se nevyhnula ani našim občanům v našich obcích. Evropa v předvčerech této vojny je protkána nacionalismem, militalirismem, vše přiživuje darwinova teorie o přežití nejsilnějšího. Mnohonárodnostní gigant v podobě Rakouska-Uherka se již 70 let potýká se snahou těchto skupin o samostatnost (Srbsko) či posílení ve federaci, např. Češi.

 

     Hlavní příčinou byly spojenecké svazky. Trojspolek mezi Rakouskem-Uherskem, Německem a Itálií  vyvolala u Francouzů a Rusů veliké znepokojení a přinutila je k užšímu spojenectví. Německá nákolonost k podpoře Rakousko-Uherska hrozila rizikem, že celá Evropa bude zatažena do balkánské války.

 

     Během inspekce v Bosně v roce 1914 zabili srbští nacionalisté následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda. Rakousko obvinilo Srbsko, že nese na této vraždě spoluvinu a zaslalo srbské vládě ultimátum. Srbsko většinu požadavků přijalo, přesko Rakousko-Uhersko povzbuzované Německem, vyhlásilo 28. července 1914 válku Srbsku. Události, které následovaly po sarajevském atentátu, ovlivnily představitele Evropy, aby zahájili ještě rychlejší válečné mobilizace a rozdmýchávání vlasteneckého nadšení. Očekávala se krátká válka, která buď určí Německu jeho místo, nebo ukončí jeho obklíčení.

 

      Bezprostřední příčinou války byla akce Rakousko-Uherska proti Srbsku, což vyprovokovalo Rusko k mobilizaci. Ruská mobilizace vedla Německo k vyhlášení války Rusku a po něm Francie vyhlásila válku Německu. Skutečné příčiny však sahaly mnohem hlouběji něž k oněm událostem léta roku čtnáctého.

 

V roce 1915 narukovalo z Ludmírova 72 mužů. Probíhají rekvizice dobytka a majetku. Z války se nevrátilo 10 občanů. Doba válečná přinesla rekvírování a povinné dodávky.

 

Čest jejich památce!!!

 

    

 

Starostou obce Ludmírov je v letech 1913 - 1919 Jan Faltýnek z Ludmírova, č.p. 7.  

 


Vypuknutí války 1914

    Evropa se na válku připravovala více než dvacet let, když však roku 1914 opravdu vypukla, ukázalo se, že si velmoci prakticky neuvědomují, co přinese. Rakousko-Uhersko, Německo, Francie a Rusko spustily ofenzivy, z nichž ani jedna neuspěla podle původních předpokladů. I po zdrcujících porážkách a ztrátách stovek tisíců mužů byly povolávány do zbraně další a další stovky tisíc záložníků s cílem pokračovat ve válce.

 Bitva na hranicích


srpen 1914

     Zatímco Francouzi podnikali náročné útoky ve ztracených provincích Alsaska a Lotrinska, nejvyšší německé velení metodicky provádělo upravený Schlieffenův plán. Nejprve byl německý postup přes Belgii zpomalen odporem pevnosti v Lutychu, na konci měsíce však již francouzská 4. a 5. armáda a Britský expediční sbor ustupovaly pod tlakem německého molocha na jih.

 Srbsko, Halič a východní Prusko

srpen a září 1914

  


 


     V bitvě na Marně se francouzský ústup zastavil. Po úspěšném protiútoku byly postupující Němci vrženi zpět na řeku Aisnu. Jižní část fronty se poté ustálila a boj se přenesl na sever přes Pikardii až do Flander. Série manévrů spojených s tímto vývojem války se nazývá „závodem k moři“. K poslední velké bitvě na západní frontě v tom roce došku u města Yprés,  poté se západní fronta od švýcarských hranic až k moři stabilizovala.

 

 

    

Polsko, Halič a Srbsko

říjen - prosinec 1914

V posledních měsících roku 1914 byla válka na východní frontě mimořádně pohyblivá. Němci podnikli ofenzivu u Varšavy, ale opět se stáhli a nechali Rusy postupovat přes Slezsko. Poté opět udeřili od severu, byli však zastaveni u Lodže. Rakušané ustoupili téměř až ke Krakovu, ale porazili Rusy v prosinci, kdy také provedli třetí neúspěšný pokus o invazi do Srbska.

 Válka se šíří 1914 - 1916

Ačkoliv první světová válka ovlivnila v jistém smyslu celý svět, jednalo se v podstatě o válku evropskou. Vzniklou v důsledku vtahů mezi evropskými velmocemi, která se rozšířila i na jiné kontinenty, kromě toho se Spojenci snažili získat nad svými protivníky početní převahu, a tak vysílali do bojů v Evropě i vojenské jednotky postavené v různých částech britského a francouzského impéria.

 Válka a rostoucí vliv státu 1915

     Když bylo jasné, že válka bude delší, než se původně předpokládalo, vzrostla ve všech znepřátelených zemích úloha státu. Vlády všech zemí zvýšily kontrolu nad zbrojním průmyslem a dalšími důležitými odvětvími. Státy také v různém stupni přijímaly opatření vedoucí k sociálnímu zabezpečení lidí, které pro práci v těchto odvětvích potřeboval, aby se tak podpořilo celkové válečné úsilí. Díky zavedení těchto opatření začal stát zasahovat do lidských životů v míře, v jaké dosud nikdy nečinil.

     Koncem roku 1914 stále ještě všechny válčící státy doufaly ve vítězství v nepříliš vzdálené budoucnosti. Zima sice vojenské operace omezila, všeobecně se však věřilo, že s příchodem jara se dá válka opět do pohybu - pokud ovšem budou zajištěny dostatečné dodávky zbraní a munice.

 hrancie a Flandry

leden - prosinec 1915

     Spojenecké zimní akce v Artois a v Champagni skončily neúspěchem. Němci podnikli svou jedinou větší ofenzivu v tomto roce v dubnu u Yprů a ve Flandrech, při které se jim podařilo město téměř úplně obklíčit, ne však dobýt. V květnu a červnu došlo k dalším spojeneckým ofenzivám v Artois a 25. září podnikla Dohoda velké operace jak v Artois tak v Champagni, územní zisk z těchto akcí však byl mizivý.

 

Polsko, Halič a Srbsko

leden - prosinec 1915

  1. května spustily Ústřední mocnosti velkou ofenzivu v Haliči mezi Gorlicí a Tarnowem, která vyhnala Rusy během sedmi týdnů z Haliče. V polovině července zahájila vojska Ústředních mocností útok v severním Polsku. Rusové rychle ustupovali a do poloviny září ztratili své území v Polsku. V dalším měsíci došlo k úspěšnému útoku německých, rakousko-uherských a bulharských armád na Srbsko.

 

 

    

Vyhlazovací válka 1916

     Po neúspěšných pokusech o průlom na západní frontě roku 1915 naplánovaly Británie a Francie velkou ofenzivu na Sommě na léto 1916. Než se však mohla uskutečnit, spustili Němci svou vlastní ofenzivu již v únoru u Verdunu. Z obou ofenziv se staly vyhlazovací bitvy ve kterých ztratily své životy stovky tisíc mužů za cenu jenom nepatrných územních zisků. Spojenci se dočkali úspěchu pouze na východní frontě v průběhu Brusilovovy ofenzivy a i ten byl velice krátkodobý.

 Spojenci vstoupili do roku 1916 s určitým optimismem. Británie nyní měla na západní frontě 38 divizí a Rusko se mohlo konečně vyrovnat na východní frontě v počtu divizí Němcům a Rakušanům. Británie a Francie byly také přesvědčeny, že neúspěchy roku 1915 lez připsat zvláštním faktorům, které se v budoucnu nebudou opakovat.

 Verdun

21. února - 18. prosince 1916

     Rozsáhlá ofenzíva zahájená Němci severovýchodně od Verdunu 21. února na počátku dosáhla určitých územních zisků. Němci se pak koncem února na čas zastavili a ačkoliv v dalších měsících podnikli několik nových útoků, nepodařilo se jim Verdun dobýt. 24. října přešli Francouzi do protiútoku kterým vyhnali Němce zpět až o 8 kilometrů z původních pozic.

Východní fronta

18. března 1916  - leden 1917

     Rusové zahájili v březnu ofenzívu severně od řeky Pripjat s cílem oslabit německý tlak na Francouze u Verdunu. Tato ofenziva toho mnoho nedosáhla. Mnohem úspěšnější byla Brusilovova ofenziva jižně od řeky Pripjať zahájená v červnu, ačkoliv v září také jí došel dech. Rumunsko vyhlásilo v srpnu válku Rakousko-Uhersku a vyprovokovalo tím tažení Ústředních mocností, které skončilo jeho porážkou.

 Bitva na Sommě

24. června - 18. listopadu 1916

      Jen v první den bitvy na Sommě, 1. července, ztratili Britové 57 tisíc vojáků a nezískali téměř nic. Takový byl obraz bitvy i po dalších pět měsíců. Obě strany měly stovky tisíc obětí, protože Spojenci se snažili o dobytí jednotlivých vesnic, hřebenů a lesíků. Do 18. listopadu, kdy bitva konečně utichla, se Dohodě podařilo postoupit na frontě široké 30 km o pouhých 13 kilometrů.

 Válka ve vzduchu 1914 - 1918

    Ačkoliv mělo letectvo na výsledek války jenom minimální vliv, byla léta 1914 - 1918 klíčová pro vývoj letadla, které na počátku války sloužilo jako nepříliš přesvědčivý prostředek průzkumu a koncem války jako mocná zbraň. Roku 1918, kdy již ve vzduchu létaly mohutné formace bitevních letadel vyzbrojených kulomety a obří bombardéry byly schopny svrhávat na pozemní cíle pumy o hmotnosti až tisíc kilogramů, bylo jasné, že v budoucích válkách bude hrát letadlo mimořádně důležitou úlohu.

 

Deziluze, vzpoura a revoluce 1917

Naděje Dohody na vítězství roku 1917 se zhroutily s neúspěchem velké francouzské jarní ofenzivy na Aisně. Brzy poté následovala vzpoura v demoralizované francouzské armádě, Britové potom zahájili operaci ve Flandrech, která byla všeobecně považována za natolik zbytečnou, že to v Britnáii i Francii přispělo k rostoucí deziluzi vyvolané válkou. V Rusku byly rozčarováni válkou ještě větší a vyvrcholilo „Říjnovou revolucí“ a vystoupením Ruska z války.


Falešné naděje

Na konci roku 1916 byli Spojenci přes obrovské utrpěné ztráty přesvědčeni - stejně jako koncem roku 1915 - že je vítězství na dosah. Na listopadové konferenci v Chantilly navrhli Francouzi plán, který byl téměř shodný s plánem přijatým před rokem, a Britové jej schválili.

     

Francie a Flandry

březen - prosinec 1917

Krátce po stažení Němců do nových obranných postavení na Hindeburgově linii podnikl Nivelle neúspěšnou ofenzívu, která napomohla rozdmýchání vzpoury ve francouzské armádě. Později v tomto roce byli Britové zataženi do další hrozné vyhlazovací bitvy u Yprů. Jedním světlým bodem Spojenců byla nová taktika, použitá na hřebenu Vimy, u Messines a u Cambrai, kde byl opět proveden tankový útok. Všechny tyto dílčí úspěchy zůstaly ovšem nevyužity.

 

Italská fronta nejen na Isonzu

březen 1916 - prosinec 1917

Pět italských ofenziv na Isonzu, vedených v jednom z nejnáročnějších terénů celé války, zaznamenalo proti Rakousko-Uhersku určité omezené úspěchy. Květnová rakousko-Uhersku uherská ofenziva a pokračující útoky na frontě na Isonzu však morálku italské armády nahlodaly. Rakousko-uhersko-německá ofenzíva u Caporetta v říjnu 1917 zatlačila velmi rychle italskou armádu téměř o 100 kilometrů zpět.

 

Poslední velké bitvy 1918

Němci si počátkem roku 1918 dobře uvědomovali že si vzhledem k blížícímu se příchodu velkého počtu amerických vojáků musí zajistit vítězství proti Britům a Francouzům již na jaře. Počínaje březnem podnikli na západní frontě pět ofenziv, ale i když postoupili značně daleko, rozhodující průlom se jim nepodařil. V červenci již byli spojenci připraveni k protiútoku. Němečtí spojenci se mezitím snažili zabránit na dalších frontách naprostého zhroucení.

 

Závod s časem

Koncem roku 1917 se zdál být mír mnohem vzdálenější než kdykoliv od července 1914. Britské armády na západní frontě byly vyčerpané a ani francouzské armády se dosud plně nevzpamatovaly z následků jarní Nivelleovy ofenzivy. Proti nim stály německé armády, které se nakrátko těšily výhodě početní převahy a poprvé od prvním válečných týdnů převzaly opět iniciativu.

     

Mírová jednání a ruská občanská válka

9. prosince 1917 - 31. prosince 1918

Příměří mezi Ruskem a Německem vedlo k téměř tříměsíčnímu jednání o mírových podmínkách. Bolševici byli nuceni bojovat v Rusku o moc a současně ztratili obrovská území na západě včetně Ukrajiny. Koncem roku 1918 drželi všechny trumfy „bílí“, podporující cara. Rumunsko uzavřelo v květnu 1918 s Ústředními mocnostmi dohodu, která dala Němcům velké výhody.

 

Západní fronta

21. březen - 17. červenec 1918

Operace Michael, první německé ofenzivě, naplánované Ludendorffem na jaro 1918, se sice podařilo prorazit přes britskou 5. armádu na Sommě, byl to však pouze částečný úspěch, protože se Němcům nepodařilo dobýt Arras. Podobně probíhaly i další dvě ofenzivy, které dosáhly zpočátku určitých úspěchů, selhaly však v dosažení hlavního cíle. V posledních dvou ofenzívách v červnu a červenci již byly na Němcích patrné známky vyčerpání.

 

Protiofenzivy na západní frontě

18. července - 3. října 1918

Když se ofenziva německých armád na Marně dne 17. července zastavila, byli Němci již vyčerpáni. Nebyli schopni bránit se sérii spojeneckých protiútoků, které začaly francouzsko-americkou operací, zaměřenou na opětné dobytí území výběžku fronty na Marně. To však neznamená, že byli Spojenci schopni donutit Němce k ústupu nějak snadno. Téměř všude Němci o své pozice tvrdě bojovali.

    

Itálie, Soluň a střední východ

15. června - 11. listopadu 1918

S výjimkou neúspěšné rakousko-uherské červencové ofenzivy na Piavě si na těchto frontách iniciativu udržovali Spojenci. V polovině září podnikli ofenzivy v Soluni a Palestině a v říjnu na Piavě. Ve všech třech akcích se setkali pouze s malým odporem svých protivníků, kterým většinou scházely k dalším bojům zdroje, energie i přesvědčení.

 

Západní frotna

  1. října - 11. listopadu 1918

I poté, co Německo vzneslo na amerického prezidenta Wilsona formálně žádost o zprostředkování příměří na základě jeho Čtrnácti bodů, pokračovaly těžké boje. Když Wilson vyhlásil řadu požadavků a Němci je odmítli, následovala další série ofenziv, která donutila Němce k všeobecnému ústupu. V okamžiku podpisu příměří 11. listopadu již byla disciplína německé armády značně narušena.

 

Nové uspořádání světa 1919 - 1923

Pařížská mírová konference byla uspořádána s nadějí, že se Evropa zbaví staré rivality a šovinismu: mírové smlouvy sice mapu Evropy radikálně změnily, vlastní příčiny války však zůstaly nevyřešeny, strádání, kterému byli vystaveni lidé žijící ve střední a východní Evropě, a příklad Ruské revoluce vedly k období politických otřesů, ze kterého později těžili extrémističtí vůdci.