Za Rakouska a Rakousko - Uherska

  

   Po třicetileté válce přichází český stát o území Horní a Dolní Lužice. 

    Ještě během třicetileté války roku 1628 je vydáno Obnovené zřízení zemské pro Moravu. To potvrdilo Habsburkům dědičný titul, který si v naší zemi udrželi až do roku 1918. Taktéž je konec náboženských svobod.

V roce 1712 dodávalo bouzovské panství pivo z pivovarů Bouzov a Červená Lhota do hospod: Bouzov 100 sudů, Jeřman 20, Podolí 40, Olešnice 16, Obectov 40, Řimice 60, Vojtěchov 40, Milkov a Ospilov 25, Kozov a Svánov 30, Javoříčko, Veselíčko a Březina 30, Červená Lhota a Hrabí 50, Hvozdečko 30. Celkem 616 sudů.


     Další náznaky jak poddaní viděli sami sebe a svá práva ve společnosti přinešlo v 18. století osvícenství.  Rakousko pod které jsme jako Morava spadali, zůstáválo nadále převážně zemědělskou oblastí, narozdíl od západní  průmyslově se rozvíjející Evropy. Marie Terezie se nedotkla institutu nevolnictví a nádenické práce, které byly běžné v životě našich obyvatel, o čemž hovoří kroniky. Dokonce Marie Terezie, která nastoupila na trůn v roce 1740, omezovala svého syna Josefa II v osvícenských tendencích. Byla nucena bojovat v neúspěšných válkách, aby udržela Slezko, jehož se při jejím nástupu na trůn zmocnil pruský král Fridrich Veliký. V onen čas můžeme sledovat silný vzestup sousedního Pruska, z kterého se po čase stal jeden z nejvýkonějších a nejlépe řízených evropských zemí. Ještě za života Marie Terezie se pokoušel její syn Josef II o reformy, ale až po matčině smrti roku 1780 se pustil rychlým tempem Josef II do osvícenské reformy. Snažil se reformovat všechny oblasti ve společnosti a za devět let vydal 6 206 reformních dekretů!! Církev se dostala pod kontrolu státu a byla zavedena náboženská tolerance. Byly provedeny školské reformy, zrušeno bylo nevolnictví a připravovala se daňová reforma. Došlo i k omezení cenzury, kodifikaci zákonů, takřka při všech přestupcích byl odstraněn trest smrti. Kacířství a čarodějnictví bylo vyňato z trestní jurisdikce! Avšak Josefovy reformy byly moc reformní. Zůstávaly nepchopeny zejména ze strany šlechty, která neviděla jejich výhody.

                                                                    Josef II

 

     Patent o zrušení nevolnictví z roku 1781 sice úplně nezrušil právní podřízenost poddaného vůči vrchnosti, ale dosavadní nevolníci, nad kterými měla vrchnost takřka neomezenou moc, se stali osobně svobodnými. Lidé tak mohli v řadě osobních situací jednat jen podle své vůle. Poddaní se mohli ženit a vdávat bez povolení vrchnosti, mohli svobodně odejít z panství nebo volně nakládat se svým majetkem.

     Ještě po polovině 18. století byli lidé stále stavovsky rozděleni podle středověkých principů. Nejvíce privilegovanými skupinami byla šlechta a duchovenstvo. Menší a různě obsáhlou míru svobod měli měšťané,
na nejnižším společenském stupni stáli poddaní, kteří neměli prakticky žádné osobní práva.

V roce 1768 získává krakovecké panství pod které Ludmírov patří rod Silva-Tarouců.  

Od roku 1768 tudíž Ludmírov patří pod panství české. (Čechy pod Kosířem).

 

Napoleonské války v našem kraji 1805 a 1813

    Začátek devatenáctého století byl ve znamení nervozity ze strany Rakouska. Důvodem bylo Napoleono dominantní postavení, kterého dosáhl v roce 1801. Základnou protinapoleonské koalice byla Británie. Za dobu napoleonských válek se koalice a protikoalice několikrát měnily. Totéž platí o úloze Rakouska během napoleonských válek, které trvaly až do roku 1815.

     Nás kraj zaznamenal přesun a pohyb francouzských vojáků v obodbí roku 1805, kdy se konala u Slavkova u Brna bitva, v které bojovala Francie proti koalici Ruska a Rakouska. Po bitvě byli francoužští vojáci na postupu a ruští a rakuští vojáci se rozprchli všemi směry. Taktéž se tyto skupinky prošli naším krajem. Tak jak pamětníci přenášeli tyto vzpomínky a tak jak je zaznamenávají kroniky naše a blízkých obcí. (Jesenec, Kladky) Z uvedeného období je známá cesta tzv. napoleonka, která se táhne od odbočky za vsí Ladín směřem na Kladky. Po roce 1805 nastal v našem kraji klid a to až do roku 1813, kdy kolem velikonoc je opět zaznamenán pohyb ruských vojáků v našem kraji. V ten čas v létě roku 1813 se Rakousko stalo spojencem Prusů a Rusů a Moravou a Horním Slezkem táhly kolony Rusů směřujíích na západ do samotného srdce Francie. Rakousko mělo v tu dobu Schwarzenbergovu armádu umístěnou v Čechách, tzv. Českou armádu a v Polsku se nacházela rakouská Slezká armáda. Napoleon chtěl využít situace a rozbít jednotlivé armády zvlášť, než se spojenci ucelí do jedné armády. Následovala bitva u Drážďan, postup Francouzů do severních Čech přes Krušné hory. To byl již podzim roku 1813. U obcí Chlumec, Přestanov byla Napoleonův sbor zastaven. A to právě díky Rusům, kteří táhli naším krajem okolo velikonoc. Cílem této útoku francouzské kolony byla Praha. Vše dále směřovalo k bitvě národů u Lipska a přesunu války směrem na západ. Rok 1813 byl nejhorší z počátku pro Moravu a pak pro Čechy ohledně nutnosti zásobení ruského vojska, povinnosti poskytovat vozy, odvádět povinné předepsané dávky atd.

     Avšak pád Napoleona a jeho vyhnanství v roce 1815 na ostrov sv. Heleny, kde roku 1821 umírá měl vliv přímý i nepřímý na naše obyvatele. V evropském měřítku po bitve u Lipska se koná Vídeňský kongres, kde se snažily velmoci omezit vliv Francie. Museli se upravit hranice území. Revoluční dech zasáhl Evropu. Ještě v roce 1814 se zavázali Rakousko, Rusko, Prusko a Británie vytvořit armádu a porazit Napoleona. Což se potom povedlo jak jsem uvedl. Ruský car Alexandr I inicioval však další dohodu, tzv. Svatou alianci, která se orientovala na obnovu politického uspúořádání v Evropě a na boj proti liberalismu. Tuto dohodu podepsali všichni evropští panovníci a v níž se zavázali vystupovat diplomaticky než silou. Převážně konzervativní a legitimní zástupci velmocí považovali za svou povinnost kládst odpor revolučním zásadám, kteřé šiřila Francouzská revoluce. Cynická politika štvaní nepřátelských skupin a národnostních menšin proti sobě také pomáhla udržet rovnováhu v habsburské monarchii, ohrožované mnoha rozvratnými nacionalistickými hnutími.

 

Válka proti Francouzské revoluci a Napoleonovi byla válkou idejí i válkou armád a bitev. V roce 1815 si velmoci uvědomovaly nejen potřebu obnovy hranic v Evropě, ale i zabezpečení vlády legitimních panovníků, sesazených v revolučních převratech předchozí éry. Čas se však nedal vráti zpět: V Evropě vznikly a šířily se nové myšlenky. Těmto mylšenkám neušlo ani Rakousko a vítr změn došel také do našeho kraje. Cesta k politickým a sociálním změnám byla otevřená.

 

Sociální a politické změny

 1833 - je v Ludmírově zaznamenána epidemie tyfu, při které je touto nemocí postižena polovina obyvatel.

1834 - na návrh rychtáře Zezuly dochází k výstavbě kaple sv. Anny v Ludmírově.

 

Malíř Josef Mánes pravidelný návštěvník panství v Čechách

V roce 1844 získává od svých přátel Bedřicha a Ervína Sylva-Taroucca zakázku na namalování členů hraběcího rodu sám velký malíř Josef Mánes.

V roce 1846 navštěvuje Josef Mánes Čechy pod Kosířem, aby se přijel přesvědčit jaký úspěch měly jeho dva obrazy členy hraběcího rodu. Jakmile přijel Mánes z Mnichova (kam se uchýlil po škole) často jezdíval na panství v Čechách pod Kosířem, neboť zde čerpal inspiraci, hledal vnitřní klid a motivaci malovat. Zdůrazňoval krásy moravského venkova a život v něm. Z Mánesových pobytů na panství v Čechách vzešly takové skvosty jako Líbánky na Hané, Život na panském sídle či akvarel Ukolébavka. Zajímavé jsou portréty obyvatel Hané.

 

Všeobecně se ví, že členové rodu Sylva-Taroucců, kteří pobývali na panství v Čechách, byli velcí znalci umění. To byl také důvod proč hostili Josefa Mánese. Ten učil některé jeho členy malovat. Josef Mánes často navštěvuje Čechy pod Kosířem a to v letech 1846-1870. Na zámku se cítí v klidu a čerpá zde inspiraci pro svoji malířskou tvorbu. Zajímavostí je, že při jeho poslední návštěvě v roce 1870 ho na zámku již nepřijali. Důvodem byla jeho duševní choroba. Náseldující rok umírá.

 

 

  

 

Císařský Diplom z roku 1860

Císař vydává Diplom 51/1860 daný dne 20. října 1860 pro uspořádání vnitřních poměrů státoprávních poměrů mocnářství Rakouského.

   

      Dne 25. května 1868 je vydán Zákon 47/1868 jímžto se pořádají poměry meznináboženské občanů státních v příčinách v něm jmenovaných. Tento zákon upravoval náboženské vyznání dětí. Praví, že děti zrozené a také dětem v manželství zrozeným ze rovné pokládané, následují, pokud oba rodiče jsou téhož vyznání, náboženství rodičů svých. Jesli je manželství smíšené, následují synové náboženství otcova a dcery náboženství matčina. Manželé však mohou dříve než vejdou do manželství a nebo potom smlouvou ustanovit, že to má být naopak, a nebo že všechny děti mají následovat náboženství otcova nebo všechny náboženství matčina. Přestoupení od jedné církve k druhé bylo upraveno tak, že po dokonaném 14. roku věku dítěte může sobě každý, bez ohledu na pohlaví, dle svého přesvědčení náboženství zvolit.  Dále zákon sděluje představeným, služebníkům nebo příslušníkům některé církve nebo společnosti náboženské, aby se zdrželi funkcí služeb božích a správy duchovních v příčině příslušníků jiné církve nebo společnosti náboženské, za něž ti, kdož k tomu právo mají, nežádají.  A v neposlední řadně zákon upravuje otázku i pohřbů. Uvádí: "V případnostech níže položených nemůže žádná obec náboženská toho odepříti, aby mrtvé tělo osoby nějaké k ní nepříslušející na jejím hřbitově slušně bylo pochováno: 1. když jde o pohřbení v hrobě rodinném, nebo 2. když tu, kde taková osoba zemřela nebo mrtvé tělo její se nalezlo, v okolí obce místní není hřbitova k pochování příslušníků církve neb společnosti náboženské, k níž osoba zemřelá náležela". A v neposlední řadě jsou také ošetřeny tímto zákonem dny sváteční a slavné. Takže jak to bylo se svátky? "Nikdo nemůže přidržován býti, aby v dny sváteční a slavné některé jiné církve nebo náboženské společnosti práce se zdržel. V neděli po čas bohoslužeb božích zastavena buď každá práce veřejná, která není nevyhnutelná pilná. Mimo to nebudiž ve svátky které koli církve nebo společnosti náboženské po čas hlavních služeb božích na blízku chrámu Páně nic činěno, čím by se slavnost rušila, nebo co by jí bylo na ujmu. Totéž zachovávano buď při obvyklých slavných procesích na náměstích a ulicích, kudy jde průvod."

 

Starostové obce Ludmírova

 

1868 - 1871  Jan Navrátil               Ludmírov 53

1871 - 1880 Čeněk Navrátil           Ludmírov 52

1880 - 1883 Jan Navrátil                Ludmírov 53

1883 - 1885 Čeněk Navrátil           Ludmírov 52

1885 - 1895 František Vyroubal    Ludmírov 12

1895 - 1901 Jan Žouželka               Ludmírov 23

1901 - 1902 Hynek Navrátil           Ludmírov 19

1902 - 1907 František Vyroubal     Ludmírov 12

1907 - 1910 Jan Žouželka               Ludmírov 23

1910 - 1913 Konrád Sedláček        Ludmírov 2

1913 - 1919 Jan Faltýnek                Ludmírov 7

V roce 1906  Máme černá písmena i čísla. Písmeno odkazuje na region. My máme P jako Morava.

     

 

Výstavba silnice Hvozd - Ospělov

 
O tři roky později tzn. v roce 1924 se započalo se výstavbou druhé etapy od "Smítalova kříže" do Ospělova.   

V roce 1913 se začíná vyměřovat silnice ze Hvozda do Ospělova. A uvažovalo se o pokračování cesty až do Blažova. Výstavbu přerušila první světová válka, takže stavět se začalo v roce 1921. Stavební materiál byl kámen a těžil se v lomu v Horách. Práce byla ruční nebo potahová. Postavena byla první etapa. Od Hvozdu po "Smítalův kříž".

7.10.1927 proběhla kolaudace stavby.

 

 

Jak to bylo u Habsburků s češitnou?

Jedním z mála Habsburků, kteří umí česky, byl císař Ferdinand III. (1608 - 1657) Hodně často pobýval v Praze a sanžil se také o obnovu Pražského hradu. Rovněž Josef II. (1741 - 1790) náš jazyk ovládal a po českých zemích také s oblibou cestoval.

Hody a posvícení

V
Čechách posvícení, na Moravě hody, na Valašsku krmáš. Drží se v neděli po svátku patrona světce, jemuž byl zasvěcen farní kostel nebo místní kaple. Posvícením se připomínalo výročí vysvěcení kostela. Byla to událost významná jak pro obec, tak pro rodinu a celé příbuzenstvo, které se patřilo na posvícení předem uctivě pozvat. Proto se už týden před posvícením pekly zvací koláče, roznášené pak spolu s pozváním. Posvícení se slavilo několik dnů, bohatě se jedlo, pilo a tancovalo. Na Moravě stavějí v rámci hodů velké obecní máje. Nejčastěji se slaví posvícení svatováclavské, martinské a havelské, ale místy se drží o svaté Anně, Vavřinci, Michalovi a jiných světcích, až ke svaté Kateřině, po jejímž svátku záhy nastává advent a s ním končí světské radovánky v onom kalendářním roce. Martinská husa nesměla chybět o martinském posvícení na stole a svůj díl dostal každý i čeládka. Dokonce bylo v tom rozdělování i kus pověry, pohůnek dostal stehno, aby po celý rok dobře běhal, děvečka křídlo, aby byla čiperná k práci a tak podobně. Z husích hostí, především kobylky, určovali ráz nastávající zimy. Nahnědlá kost značila mírnou zimu na blátě,bílá kobylka přinášela hojnost sněhu, namodralá hrozila holomrazy.