Doba prehistorická

Vznik Země v čase

     Na začátku bylo slovo....ne tak jednoduché to není. Vznik Země je datován na dobu před 4,6 miliardami let. Lidé popisují čas v letech a staletích. Za největší jednotku bereme asi tisíciletí, což ovšem pro geology a paleontology není víc než mrknutí oka, ti pracují s miliony a miliardami let.

     Standardním srovnáním v této souvislosti je představit si stáří naší Země jako jeden den. Dinosauři se tu objevili pozdě večer, někdy ve tři čtvrtě na jedenáct, lide teprve jednu a půl minutu před půlnocí a civilizace asi vteřinu před koncem ono kosmologického dne.   

    Pojďme se tedy vydat zpět v čase, a to od doby, kdy je datován první život.

    V období kambria (550 - 505 mil. let) se objevují první měkkýši a koráli, v období ordoviku (505 - 438 mil. let) se objevují první ryby, v období siluru (438 - 408 mil. let) se objevují první suchozemské rostliny, v období devonu (408 - 360 mil. let) se objevují první hmyz a ke konci devonu první čtvernožci, v období karbonu (360 - 286 mil. let) se objevují první plazi a první savcům podobní obratlovci, následuje obdbí permu (286 - 245 mil. let) , v období triasu (245 - 208 mil. let) na scénu přicházejí první dinosauři a první savci, v období jury (208 - 144 mil. let) létají první ptáci, v období křídy (144 - 65 milionů let) se můžeme spatřit první kvetoucí rostliny.

    

Devonský vývoj

     Různé rostliny, které vyvinuly koncem devonu první semena, byly takzvané přednahosemnné, které začaly kolonizovat jak nížinné, tak horské oblasti, jež do té doby nebyly vhodné. Zdá se, že před koncem devonu už většina suchozemských bezobratlých vystoupila z moře, včetně hlístů, pijavic, dešťovek, které se ve zkamenělinách neobjevují. Objevili se tu zřejmě slimáci a hlemýždi, stejně jako hmyz vyvinuvší se ze stonožek a mnohonožek, pavouci, roztoři a štíři, kterých byla ohromná množství.  Houby tu byly od konce siluru a zdá se, že se vyvinuly z ruduch, které nebyly schopny konkurovat prvním rostlinám, jež se vyskytovaly napůl ve vodě a na půl na souši, přičemž po své smrti zanechávaly ohromné množství organické hmoty, volně k použití pro organismus, který byl schopen zabořit svá vlákna do těchto výživných mrtvol. Houby nepotřebovaly fotosyntézu k získávání energie ze slunečního záření, protože mohly žít jako saprofyti na živinami bohatších sousedech či příbuzných. Krásné devonské vápence můžeme obdivovat v okolí Ludmírova a to nejen v Průchodnici.

 

Ludmírov v karbonském moři

     Naše obec stejně jao většina Evropy a Severní Ameriky byla rozložena v karbonu okolo rovníku a jejich mořské fosilie odrážejí tyto tropické podmínky. Obrovské vrstvy vápence ukazují na množství mořských bezobratlých živočichů budujících gigantické útesy. Tyto biotopy byly osídleny deskovými i zvrásněnými korály, obřími ramenožci, lilijicemi a řasami. Mezi porostem útesů se pohybovali hvězdice, mořští plži a ježovky, zatímco velké spirálovité loděnky, amoniti a ryby plavali v horních vrstvách. Z rybích skupin už celá řada vymřela a karbonské ryby vypadaly zcela jinak než v předchozím devonu.

 

Kenozoikum (65 - 0 mil. let)

    Od 65 do 57 mil. let je pojmenováno jako paleocén, v období eocénu (57 - 34 mil. let) se objevují první koně a první velryby a v pozdějším období eocénu první opice, v období oligocénu (34 - 23 mil. let) se ojbevují první lidoopi, v období miocénu (23 - 5 mil. let) se objevují první hominidi pak následuje pliocén (5 - 1,8 mil. let) a v období pleistocénu (1,8 - 0 mil. let) se objevují první moderní lidé.

    

 

Nejstarší život na Zemi

     Zhruba před 2,1 miliardami let se na naší planetě objevují první mnohobuněčné organismy. V porovnání co tu bylo před tím se jednalo o obry. Avšak kambrické horninyy starší ne 550 milionů let obsahují nejstarší doklady o existenci živočichů. Jsou to členovci, měkkýši, ramenonožci a mnoho dalších. Ve spodním karbiu nastává exploze života co se různorodosti života týká. Větší rozměr potřebuje mechanickou oporu, a to i ve vodném prostředí. Fosilie spodního kambria se vykazují jakousi skturou pro posílení těla a uchycení svalů. Začíná vznikat i vnější kostra, která slouží na ochranu těchto živočichů. Pozoruhodné na živočišných kmenech je to, že se prakticky všechny vyvinuly na přelomu mezi prekambriem a kambriem. Čím si vysvětlíme ten jedinečný rozvoj přírodních tvořivosti, který má snad obdobu pouze v rozvoji typů bakteriálního metabolismu o tři miliardy let před tím? V moderní době jsou členovci nejbohatším kmenem mořských i suchozemských živočichů.

     Lidský vývoj byl vlastně sledem adaptivních změn v novém prostředí a s rozmanitým jídelníčkem. Předpokládá se, že hominidi se začali rozvíjet v lesním prostředí, ale postupně se adaptovali na život na otevřených pláních, nejdříve v Africe - Paranthropus a Homo habilis a posléze na klima mírného pásma - Homo erectus a pozdější formy. Ranní hominidi byli všežravci a teprve stěhováním do prostředí s výraznými ročními obdobími v mírném pásmu Evropy a Asie se vytvořila větší závislost na masité potravě, zvláště v zimních měsících, kdy byla rostlinná potrava nedostupná. Avšak i v pozdějších fázích lidského vývoje se předpokládá, že využíváním zbytků a odpadu bylo stále běžným zvykem

Pravěk

zdroj: wikipedia

  • Doba kamenná (3 500 000 př. n. l. ‒ 2200 př. n. l. nebo později)
    • Starší doba kamenná, paleolit (3 500 000 př. n. l. ‒ 8000 př. n. l.)
    • Střední doba kamenná, mezolit (8000 př. n. l. ‒ místy 3000 př. n. l.)
    • Mladší doba kamenná, neolit (na Blízkém východě 9000 př. n. l., ve střední Evropě 5500 př. n. l. ‒ 4000 př. n. l. a déle)
    • Pozdní doba kamenná, eneolit, chalkolit či doba měděná (4000 př. n. l. ‒ na Blízkém východě 3500 př. n. l., ve střední Evropě 2200 př. n. l.)
  • Doba bronzová (2200 př. n. l. ‒ 750 př. n. l.)
    • Starší doba bronzová (2200 př. n. l. ‒ 1600 př. n. l.)
    • Střední doba bronzová (1600 př. n. l. ‒ 1250 př. n. l.)
    • Mladší doba bronzová (1250 př. n. l. ‒ 750 př. n. l.)
  • Doba železná (750 př. n. l. ‒ 0)
  • Doba římská ve Střední Evropě (0 ‒ 400 n. l.)
  • Doba stěhování národů (5. století n. l. ‒ 6. století n. l.)

Zdroj: wikipedia

Prehistorický člověk v Průchodnici

     V průběhu starší doby kamenné zvládl člověk práci s ohněm. Pravěká doba, v které člověk zvládl pracovat s kamenem, tzn. opracovávat různé kameny a měnit je v předměty, např. pazourek, pěstní klíny, různá škrabadla se nazává doba kamenná. Její starší fáze, tzv. paleolit končí asi 5 500 let před naším letopočtem.

     Ke zhotovování nástrojů sloužily zvířecí kosti. Již v těchto dobách je v našem kraji zdokumentován pobyt prehistorického člověka v Průchodnici, která leží asi 500 metrů východně od Ludmírova. Výzkum byl proveden na začátku minulého století Dr. Kniesem, který zdokumentoval přtomnost diluviálního člověka. V jednom z průchodů bylo nalezeno ohniště a pazourek.

     Nejpopulárnějšími pravěkými lidmi byli tzv. lovci mamutů. Ti žili v poslední době ledové a tvořili organizované skupny. Hlavním zdrojem obživy byl pro ně lov velkých zvířat.

     Tento prehistorický člověk se živil lovem vělkých zvířat a sběrem plodů. Průchodnice zřejmě sloužila pro pobyt lovcům při výpravách za kořistí.

     Své poznatky zveřejnil Dr. Knies ve Zprávě komise při přírodovědecké prozkoumání Moravy v díle nazvaném Stopy diluviálního člověka a fossilní zvířena jeskyň Ludmírovských vydané roku 1905. Pojem diluviální je dříve užívaný pojem pro starší období čtvrtohor, pleistocénu. Jak bylo uvedeno pleistocén je označováno období v rozmezí 1 700 000 až 10 000 let před naším letopočtem. Klima v tomto období bylo charakteristické střídáním dob ledových. 30% povrchu bylo pokryto ledem. Popsáno je celkem pět dob ledových. S přibývajícími a ubývajícími ledovci se také měnila hladina moří, čímž se území zavodňovalo a odvodňovalo. Měnilo si také klima, ze studeného na teplejší. Klima alpské horské oblasti nebylo v Průchodnici výjimkou. Proč se o tom zmiňuji? Z paleontologických nálezů v Průchodnici poznáme jaké nálezy byly objeveny. Ale nepředbíhejme. V této době také vymírá mamut a šavlozubí tygr. Většina rostlin a zvířat, které známe dnes, v té době již existovala. V té době se Průchodnice nachází ve stepi či tundře a půda není trvale zamrzlá. Tundra je zaznamenána v nejchladnějším období. V našem kraji se proháněli mamuti, pižmoni, sobi, lišky polární, zajíci běláci i otužilí obyvatelé stepí (antilopy sajgy, švišti, pištuchy aj.). S oteplením je střídala lesní vegetace a zvířena jako daňkové, jeleni či plši. V dobách ledových zasáhly kontinentální ledovce až k pohraničním horám na severu území; teplota klesla na –2 až –3 °C, v meziledové době se v Průchodnici pohybovaly průměrné teploty kolem 6 – 10 °C. Ale zpět k výzkumu.

 

      Dr. Knies popisuje devonské ostrůvky. Uvádí, že devon hojněji přichází na povrch severozápadně od Konice u Jesence, sleduje tok potoka Špraňku v okolí Ludmírova a Javoříčka, odtud se obrací na sever k Pateřínu, Hradečné a končí 343 metrů vysokým hřbetem Třesínem, jenž u Mladče příkře spadá do nížiny řeky Moravy. Ostrůvky vápencové tvoří namnoze pouze osamocená skaliska, např. v údolí Bělé u Melkova a Vratíkova, jinde zabírají plochy 0,5 - 3 km2 jaké spatřit můžeme mezi Valchovem a Vratíkovem, u Ludmírova, Javoříčka a Mladče.  Relief těchto devonských vápenců, dříve než byl přikryt mladšími sedimenty, byl erozí rozrušen a vápence byly různě dislokovány. Na mnoha místech tvoří vápenec temena hor, jinde se setkáváme s ním na svazích, někde i v údolích odplavením svrchních vrstev přichází na povrch. Zdá se, že pod kulmem a jinými mladšími usazeninami netvoří devonské vápence souvislého pásu horského, nýbr také jen tu větší či menší útesy, z nichž ovšem jen menší část až na povrch vystupuje. Však i tato zbylá vyčnívající skaliska již, a to hlavně v době permské, byla ničena, balvan za balvanem odemílán a usazován do štěrku veliké řeky permské, která je usadila ve svých vápencích. Však i v pozdějších geologických dobách obnažená vápencová skaliska vymíláním vod, řitěním vrstev jsou rozrušována, tvořeny v nich jeskyně, závrtky protékány podzemními říčkami a to nejen hlavním pásmu moravského devonu, nýbrž i na ostrůvcích, zde ovšem v míře mnohem menší.

     Jedna z největších jeskyní v ostrůvcích pásma Konicko-Mladečského je i Průchodnice u Ludmírova.

     Částečný průzkum Průchodnice probíhal již v roce 1904. Průchodnice vznikla dvojím způsobem. Prvním způsobem bylo působení vod oblakových, které kameni erozí rozrušovalo a sřicovalo a druhým způsobem bylo působení vod potočních, které je odplavovalo. Činnosti vody můžeme vidět dodnes a to při západní straně skaliska, kde ve sníženém - mělké ztratě - se nálezají čtyři ponory, do nichž se voda propadá a hlína sesypává.

     Průchodnice se skládá ze tří hlavních chodeb. Dr. Knies je očísloval I, II a III.

     Archeologické nálezy v Průchodnici.

     Nálezy v Průchodnici dokazují lidskou přítomnost ve dvou daleko od sebe vzdálených dobách. V alluvialní náplavě průkopu č. 3 byly nalezeny nepatrné střepiny, pocházející z tlustostěné nádoby, ve volné ruce vyrobené. Jiného dokladu kromě popela nebylo nalezeno. Alluviální vrstvou rozumíme erodovanou půdu naplavenou.

     Poněkud hojnější, však opětně jen nepatrné jsou zbytky po člověku diluviálním. Po odklizení alluviální vrstvy v téže jámě, 50 cm mocné, narazil Dr. Knies na žlutici a v ní ve hloubi 35 cm na hnízdo drobné diluviální zvířeny. Kopání započalo ode dne vchodu poblíž dvou velikých balvanů. Vykopanou hlínu kontrolovali čtyři lidé. A Dr. Kniesovi přišlo nápadné, že mezi drobnou zvířenou se nalézají úlomky větších kostí, např. kloubní násadce metacarpu sobího, rozstříštěné kosti, obratle a zbytky zaječí, lišky, dobrné úlomky uhlí, a až jeho kolega Václav Čapek (ten určuje ptačí zbytky), nalezl nepatrný úštipek bílého pazourku, později mnohem větší s patrnými stopami opracování. Další den, kdy odebrali hlinitou stějnu při straně jižní narazli na malé ohniště, uložené mezi kamením v diluviální žlutce nad zmíněným hnízdem drobné zvířeny, od niž bylo odděleno jen slaboučkou vrstvou. Za to osamocené uhlíky, jakož i rozpuštěný popel zasahovaldo kostmi oživené vrstvy, tyto barvil do hněda až černa, nacož některé zbytky poukazovaly. Mimo tyto sobí a zaječí kosti nalezl Dr. Knies při ohništi hrot z nazelenalého pazourku délky 3 cm, po jedné straně oštěpováním v tupý hřbet opracovaný, po druhé ozubeným ostřím opatřený. Tento předmět se zdá být zlomkem většího nože. Nález byl učiněn v jeskyni označené č. I. V dalších dvou vchodech podobné nálezy učiněny nebyly. A výzkum byl ponechán na další období. 

    

Paleontologické nálezy

     V jeskyni ludmírovské, uvádí Dr. Knies můžeme shledat, že:

1) roztříštěné kosti větších zvířat

2) třísky omleté, z těchto zvířat

3) hojné zbytky drobné zvířeny

 

     Ty první z nich do Průchodnice byly zavlečeny pleistocením člověkem a jsou pohozenými zbytky potravy. Mnohé z nich byly rozkousány i většími dravci a opět jiné rozdrceny - kameny, buď ze stropu spadlými, nebo komíny sem shrunutými.

     Nápadnými jsou kosti omleté v Průchodnici, jeskyním prolomených v temeni hory, kam voda nemá dnes tak velkého přístupu. Což si Dr. Knies vysvětloval, že kapky ze stropu spadající, za mokra velmi hojné, svojí mechanickou silou v hlinité půdě vyhlodávají důlky, v nichž se usazuje voda. V nádržkách těch často přicházejí do styku fosilní kosti s kamínky a pískem: ustavičným kapáním uvádí se obsah nádržky do pohybu, čím se kosti znenáhla obrušují. Drobná zvířena byla na tyto místa zavlečena jednak menšími dravci (kunou, lasicí, hranostajem), hlavně však byla snesena dravými ptáky, ponejvíce sovami. Tyto přepadají menší savce, ptáky a jiné živošichy, rozštěpením lebky je usmrcují, a celá těla, často s velkou námahou polykají. Vhodnou potravu žaludek jejich stráví, části však méně záživné, např. kosti, srst, peří, šupiny, krunýře, skořápky aj. vyvrhují ve způsobu chuchvalců velikosti lískového ořechu až pěsti. Tak se děje dosud a Dr. Knies uvádí, že i dělo v této době, jak v té době píše diluviální. Draví ptáci vyhledávali si ke svému odpočínku skalních výstupků Průchodnice nebo osamocených balvanů a lovem znaveni zde trávili určitou část dne, zde nestrávenou potravu vydavovali a tak zachovali nám dost úplný inventář dobné zvířeny určitého období pleistocaeního.

      V Průchodnici bylo nalezeno celé hnízdo mikrofauny v rozloze 1,25 m2 uprostřed až 15 cm mocné ke kraji se vytrácející. Oněco málo drobných kůstek se našlo ve vedlejším průkopu. Kosti tvořily místy celé shluky téměř hlíny prosté, slabě zpečené roztkokem soli a vápence, jinde rozstroušeny byly řidčeji a hojne byly prostoupeny hlínou.

     Mezi zvířenou převládaly většinou třísky kostí ptačích, z nich opětně zastoupeny téměř samé sněhule. Řidčeji se vyskytly kosti savčí, různých hrabošů, pišťuchy, lumíka, křečků, rejsků aj. Pouze ojediněle kosti žab, skořápky hlemýžďů a obratel rybí. Na původ uložení také ukazovaly drobná zrnka křemene, kulmovitého písku, devonského vápence, hladce omletá žaludeční šťávou dravých ptáků.

     Nalezeny byly pozůstaky medvěda jeskynního. Porouchaný metacarpus nalezen v diluviální žlutce, tamtéž také kost člunková v sousedství dvou čelistí lumíka. Os scaphoideum ležela mimo jeskyni vypadlá z tmavé humusovité hlíny, již vyplněn komín, mezi první a druhou Průchodnicí. Epiphysis humeru mladého zvířete bez obou kloubů a pátý metacarpus zřejmě ohryzaný nalezen byl ve žlutce třetí Průchodnice. Ještě než uvedu další šelmovité nálezy, které Dr. Knies učinil, uvedu pár údajů k medvědu jeskynímu. Tento druh medvěda žil v Evropě v období pleistocénu a vymřel před koncem poslední doby ledové, asi před 10 - 12 tisíci lety. Medvěd jeskyní byl asi o třetinu větší než je medvěd hnědý. Byli to všežravci. O jeho vyhynutí se vedou rozsáhlé diskuse. V rámci těchto diskusí je také uváděna doba vyhynutí před posledním ochlazením, tzn. 27 800 lety a tento druh medvěda umírá pro ztrátu potravy.

      Takto popsal své nálezy dokladující prehistorický pobyt člověka v Průchodnici, Dr. Knies v roce 1905.

     Další civilizační zlom nastal, když se na Moravě a v Čechách objevili Keltové. Bylo to v roce 500 před naším letopočtem. Keltové byli dobří válečníci. Znali hrnčířský kruh, mleli zrno pomocí ručních mlýnů, keramiku pálili ve speciálních pecích. O Keltech se ví mnoho, protože sousedili a bojovali s římskou říší. Nález z doby keltskéh osídelní je zaznamenán i u Ponikve. Konkrétně jde o pozůstatky rýžoviště zlata.