Druhá světová válka

       

Starostou obce Ludmírova je od roku 1927 do roku 1945 Bohumil Faltýnek z Ludmírova, č.p. 27.

 

 


Vypuknutí druhé světové války

 

 

 První dobytá území

 

 

 

 

 

 Hitler původně zamýšlel zaútočit na Polsko 26. srpna, anglo-polské spojenectví podepsané předchozí den jej však společně s Mussoliniho prohlášením že ještě není na válku připraven, donutliy invazi odložit. Nakonec vydal rozkaz k útoku na ráno 1. září 1939.

 

 

 

 

 

      Invaze do Polska začala ve 4:45 ráno výstřely z děl staré bitevní lodě Schleswig-Holstein, která byla na přátelské návštěvě přístavu Gdaňsk.

 

 Invaze do Polska a Skandinávie

     Zatímco si Německo a Sovětský svaz rozdělily Polsko, na západní frontě se toho moc mnoho nedělo. Britové a Francouzi se ponděkud zaktivizovali teprve po německé invazi do Norska v dubnu 1940 a poté do států dnešního Beneluxu a Francie v květnu.   

     1. září až 6. října 1939 probíhá německé tažení v Polsku.

 

      30. listopadu až 12. března 1939 probíhá Finská válka.

      9. dubna - 8. června probíhá německé tažení do Dánska a Norska.

 

 

Invaze do Nizozemí, Belgie a Franice

 10. května - 25. června 1940

 

     Západní tažení je možno rozdělit na dvě fáze. V první fázi dobyli Němci Nizozemí, Belgii a severní Francii donutili Spojence u Dunkergue k evakuaci přes kanál La Manche. Ve druhé fázi se Němci stočili k jihu a dobyli většinu Francie čímž donutili Francouze požádat o příměři.

Invaze do Nizozemí a Belgie probíhá 10. - 28. května 1940

 Invaze do Francie probíhá 12. května až 25. června 1940

 

 

     Němci uplatňují novou válečnou taktiku pojmenovanou jako bleskovou válku, tzv. Blitzkrieg. Cílem této taktiky nebylo nepřátele zničit, nýbrž neúprosným sledem operací zlikvidovat jejich způsobilost k velení a řízení. Klíčem k tajemství úspěchu této taktiky bylo v počátečních fázích války rádiové spojení. To umožnilo rychlé předávání rozkazů a okamžitou reakci letectva. Tato taktika tudíž nespočívala v "mlácení obuškem" jako v první světové válce, nýbrž připomínala "sekání kordem". Úkolem velitelů bylo jít v čele postupu a identifikovat tzv. Schwerpunkt, kritický bod na bitevním poli. Němci však měli velký problém s tím, že při každém postupu se musela většina jejich pěchoty při přesunu spoléhat na vlastní nohy a koňské potahy. Do konce války tomu nebylo jinak. Byť i na tomto webu jsou vystaveny fotografie vojenské techniky, ale pouze zlomek německých divizí byl motorizovaných. O tankových ani nehovořím. Ale zpět k této taktice. Právě v tomto pěším a koňském přesunu jednotek spočívalo nebezpečí, že čelní jednotky složené z rychlých obrněných a tankových divizí postoupí příliš daleko a vystaví se tak nebezpečí odříznutí. Pro každého kdo se zajímá o vojenské operace doporučuji hlavně čtení z východní frotny, neboť právě vytvoření obrovských kotlů v Sovětském svazu v létě 1941 je učebnicový příklad. Ale nepředbíhejmě mohli jsme zatím spatřit seknutí srpem ve Francii, kdy síly Spojeců se dostaly do úzkých u Dunkerque, neboť německá skupina A udeřila přes Ardeny (pohoří a Ardeny byly doposud považovány za terén, který tanky nepřekročí) a odřízla spojenecké síly v severní Francii, zatímco Skupina armád B se vypořádala s Nizozemím a zbytkem Belgie. Obě skupiny armád se pak otočily směrem na jih a probily se zbytkem Franicie. 

Bitva o Británii

Březen 1940 - červenec 1941

     V létě 1940 zatímco se Německo připravovalo na invazi do Velké Británie,byl vydán Luftwaffe rozkaz ovládnout vzdušný prostor. V následné bitvě o Británii se to Luftwaffe nepodařilo. Německá strategie se pak změnila: Němci začali systematicky bombardovat Londýn a další velká anglická města.

Bitva o Británii 10. červnece až 6. září 1940

Bombardování Británie - 7. září 1940 až 16. května 1941

 

Triumfující Německo 1940 - 1941

     Evakuace britského Expedičního sboru z Dunkerque a pád Francie v červnu 1940 otevřeli Hitlerovi nové strategické obzory, když se Britové odmítli před ním skolnit, měl nyní možnost rozšířit počet front, na kterých museli bojovat - v Atlantiku, se Středomoří i v severní Africe, především však mohl nyní přesunout svou pozornost k dlouho očekávanému tažení - i invazi do Sovětského svazu. 

Válka na Balkáně a na Krétě

27. září 1940 - 1. června 1941

Válka na Balkáně začala neúspěšnou italskou invazí do Řecka. Hitler pak obrátil k této oblasti svou pozornost při přípravách útoku na Sovětský svaz. Dvě země, které se odmítly podrobit Hitlerově vůli, Jugoslávie a Řecko, byly rychle poraženy navzdory britské pomoci. 

Dobytí Řecka a Kréty silami Osy - 6. dubna až 1. června 1941

Dobytí Jugoslávie silami Osy - 6. - 17. dubna 1941

 

Německo-sovětský konflikt

     Při zahájení operace Barbarossa Němci plánovali, že zničí Sovětskou armádu dříve, než se jí podaří ustoupit do rozlehlého sovětského vnitrozemí a konflikt se tak protáhne do zimy. Zpočátku německé síly dosahovaly značných úspěchů a postupovaly na severu na Leningrad, ve středu postupu na Moskvu a na jinhu na Ukrajinu. Nepodařilo se jim však dosáhnout rychlého a úplnéh vítězství a v prosinci před Moskovou se boje zastavily. 

     V prosinci roku 1941 se šíří válka do celého světa. 7. prosince napadne japonský útok americkou základnu Pearl Harbor, od tohoto okamžiku vedly dvě velmoci, Spojené státy a Velká Británie, válku jak v Evropě, tak v Asii a Pacifiku a oddělené konflikty se spojily do jednoho celku. Zatímco společným cílem Spojenců bylo své nepřátele porazit, na straně Osy měly Německo a Japonsko své vlastní cíle. Německo se snažilo o zničení sovětského svazu a nadvládu v Evropě, Japonsko o politickou a hospodářskou nadřazenost v Asii.

     V prosinci 1941 zaznamenali Němci ve svém tažení na východní frontě určitou krizi, když byli odražení od Moskvy. Jejich akcie opět začaly stoupat v květnu, kdy přešli do protiofenzivy a zahájily operaci Blau, jež je přivedla až k branám Stalingradu. 

     V období od podzimu 1942 do jara 1943 se začaly rozplývat přemrštěné ambice, které byly základem Hitlerových plánů na invazi do Sovětského svazu. Když se válečná vlna otočila proti Německu, rozpoutaly diskuse o celkové strategii debatu, jak si mohla Třetí říše udržet území, které získala od roku 1943.

 

".....na dně zákopů leželi zmrzlí zelení Němci a zmrzlí šediví Rusové a zmrzlé zbytky lidských těl, a mezi zbytky cihel ležely plechové přilby, německé a ruské, a ty přilby byly napůl naplněné sněhem."

 britský korespondent Alexander Werth při popisu stalingradského bojiště počátkem února 1943 po kapitulaci německé 6. armády

"Chcete totální válku? Chcete válku, bude-li to nezbytné, ještě totálnější a radikálnější než cokoliv, co si můžete dnes vůbec představit?"

                                                                                                              Josef Goebbles, 18. února 1943

Severní Arika a Středomoří v březnu 1942 - květnu 1943

Po dvou letech nerozhodných ofenziv a ústupů přes Libyi se podařilo Británii konečně dosáhnout nad Rommelem výrazného vítězství u El Alameinu. Ve stejném měsíci se misky vah definitivně zhouply na stranu Spojenců díky příchodu amerických jednotek, které se vylodily v operaci Torch ve Francouzské severozápadní Africe. Přesto však trvalo Spojencům dalších 6 měsíců, než se jim povedlo definitivně vyhnat síly Osy ze severní Afriky.

 

Válka na moři

V první polovině roku 1942 potopily německé ponorky v severním Atlantiku dosud nebývalé množství obchodních lodí. Když začali Američané vysílat ze svého východního pobřeží pravidelné konvoje, přesunuly se ponorky do středního Atlantiku. Díky zlepšeným metodám detekce však Spojenci brzy získali převahu.

 

"Vojáci Říše! Dnešního dne se stanete účastníky ofenzivy takové důležitosti, že na jejím výsledku možná zavisí celá budoucnost světa."

                                                Adolf Hitler 4. července, v den zahájení bitvy u Kurska

Od léta roku 1943 byla Třetí říše nucena vést na východní frontě pouhé urputné zadržovací operace proti neúprosnému Sovětskému postupu. V Itáli však postupovali Britové a Američané pomalu. V Tichomoří zahájili Američané přímé útoky na Japonské ostrovy, když se vyhnuli řadě japonských základen a posádek strategií, známou jako "přeskakování ostrovů".

 

Zahájením velké německé ofenzivy u Kurska mělo být v červenci signálem počátku německého zotavení. Místo toho však byla ofenzíva rychle zastavena a na podzim roku 1943 Německo válku na východní frontě prohrálo.

Tažení na Sicíli a v Itálii v červenci 1943 - prosinci 1944

Po úspěšné kampani v Tunisku se Spojenci rozhodli udeřit na Itálii invazí na Sicílii. To přinutilo Italy žádat o příměří. Němci však rychle Itálii vojensky obsadili a díky rozhodné obranné taktice spojenecký postup zastavili. Do zimy 1944 se Spojenci dostali až do severní Itálie, jejich postup dále na sever se však jižně od Boloně zastavil.

 

Spojenecké bombardování Německa

únor 1942 - prosinec 1943

Na jaře 1942 se rozhodlo velení bombardovacího letectva soustředit noční nálety na německá města. Později v témže roce se připojila ke kampani americké vojenské letectvo, které používalo své mohutně vyzbrojené bombardéry k denním náletům na určené cíle. Bez doprovodu stíhaček s dlouhým doletem docházelo u obou leteckých sil k těžkým ztrátám.

 

Velké ofenzivy spojenců 1944

Druhá polovina roku 1944 byla svědkem dramatického vývoje na všech bojištích. Po obsazení Marian se Američané vylodili na Filipínách a definitivně rozdrtili japonské loďstvo. Velká sovětská ofenzíva téměř zničila německou skupinu armád Střed a zastavila se až na polské řece Visle. V Itálii vstoupili spojenci do Říma a postupovali dále na sever. A konečně se, spojeneckým vyloděním ve francouzské Normandii 6. června se otevřela dlouho očekávaná druhá fronta v kontinentální Evropě.

 

Západní fronta

6. června 1944 - 8. ledna 1945

Po šesti týdnech těžkých bojů v Normandii prolomili Spojenci německou obranu a zdálo se, že válka skončí do konce roku 1944. Problémy se zásobováním a obnovená německá obrana, vrcholící velkou protiofenzívou v prosinci, však zmařily tyto naděje.

 

Spojenecký postup Francií - 6. června až 15. prosince 1944

Spojenecký postup Belgií - 3. září až 15. prosince 1944

Ofenziva v Ardenách 16. prosince 1944 až 8. ledna 1945

 

Sovětský postup na východní frontě

10. června - 27. prosince 1944

Zahájením operace Bagration 23. června v Bělorusku začala řada mohutných sovětských ofenziv. Do konce července došla Rudá armáda k řece Visle a Varšavě. V následujících měsících postoupila na severu přes pobaltské státy i na jihu přes Ukrajinu do jižního Polska, Rumunska, Bulharska, Jugoslávie a Maďarska.

 

Postup v Pobaltí 10. června až 15. října 1944

 

Poslední bitvy 1945

 

Rok, který měl být ve válce posledním, začal mohutnou ofenzivou Rudé armády přes Polsko do Německa. Západní Spojenci se probojovali k Rýnu a pak stočili k Labi, zatímco sovětská vojska se připravovala k útoku na Berlín. Ke kapitulaci vojsk Osy přispělo i zhroucení fronty v Itálii. Japonsko bojovalo dále a po krutých bitvách při dobývání tichomořských ostrovů Iwodžimy a Okinawy se zdálo, že podobný osud čeká Spojence i při závěrečné invazi na japonské ostrovy. Nasazení nové hrozné zbraně však této alternativě zabránilo.

 

„Žádáme Vás o zastavení palby. v 05:00 hodin berlínského času vysíláme parlamentáře na Postupimský most. Poznávací znamení je bílý čtverec a červené světlo. Čekáme na vaši odpověď.“

radiová zpráva německého LVI. tankového sboru, zachycená sovětskou 79. gardovou divizí dne 1. května 1945 ve 22:40

 

Postup do Německa a Maďarska

  1. ledna - 31. března 1945

Na východní frontě začal rok mohutnou ofenzivou Rudé armády v Polsku od řeky Visly až k Odře. Na severu udeřila sovětská vojska na Východní Prusko, zatímco na jihu rychle odrazila poslední Hitlerovu ofenzivu v Maďarsku. Na západní frontě dospěly síly Spojenců k Rýnu a v polovině března jej překročily.

 

Závěrečný útok v Evropě

  1. dubna - 11. května 1945

Několik posledních týdnů války přineslo dramatické události na všech frontách. Německo bylo stisknuto od západu, východu i jihu a později i rozděleno tlakem západních Spojenců a Sovětského svazu na dvě části. Pád Berlína do rukou Rudé armády na počátku května následovaly samostatné kapitulace. Německá vojska však pokračovala v Československu v boji ještě tři dny po ukončení nepřátelství.

 

„I poslední voják si byl nyní vědom, že válka je prohraná. Jeho cílem bylo přežít a jediný smysl pro něj měla ochrana východní fronty, aby se zachránilo co nejvíc uprchlíků.“

německý důstojník v Německu v posledních týdnech války

V Olomouci byla umístěna níže uvedená německá vojska:

 

 II/14. Schützen Regiment - 1939
Stab/165. Division - 1939-1940
Stab/5. Artillerie Ersatz Regiment - 1939-1940
215. Artillerie Ersatz Abteilung - 1939-1940
178. Artillerie Ersatz Abteilung - 1939-1942
59. Infanterie Ersatz Bataillon (Landwehr) - 1939
358. Infanterie Ersatz Bataillon - 1940
353. Infanterie Ersatz Bataillon - 1940
II/131. Infanterie Ersatz Bataillon - 1941-1944
44. Beobachtungs Ersatz Abteilung - 1941-1945
102. Artillerie Ersatz Abteilung - 1941-1945
37. Artillerie Regiment - 1941
47. Artillerie Ersatz Abteilung - 1941
69. Stellungs-Beobachtungs-Abteilung - 1942
63. Stellungs Beobachtungs Abteilung - 1943
44. Reserve Beobachtungs Abteilung - 1944
Festungs Kommandantur Olmütz - 1945 

LUFTWAFFE:
77. Jagd Geschwader - 1939, 1945
24. Flieger Ausbildungs Regiment - 1939-1942
Schule / 24. Flieger Ausbildungs Regiment - 1939-1941
I/331. Jagd Geschwader - 1939
II/141. Zerstörer Geschwader - 1939
I/76. Zerstörer Geschwader - 1939
Flugzeug Führer Schule A/B 24 - 1941-1943
3. Feldausbildungs Regiment der Luftwaffe - 1942-1943
52. Jagd Geschwader - 1942
Flugzeug Führer Schule C 12 - 1943
Flugzeug Führer Schule B 12 - 1943-1944
Stab/3. Flieger Division - 1945
4. Nacht Schlacht Gruppe - 1945
1/2. Nahaufklärungs Gruppe - 1945 
655. gemischte Flak Abteilung - 1945
290. schwere Flak Abteilung - 1945 

 

 

Dodávka slámy

 

     V dubnu 1945 nařídily německé vojenské orgány každé obci dodávku slámy. Ve druhé polovině dubna jeli dva němečtí vojáci s velkou fůrou slámy na rovince před Hvozdem (od Srdéčka). Jeden z nich byl zastřelen ze spodního lesíka partyzánem A.Mazalem. Pak se dal na útěk k lesům nad Ludmírov. Druhý voják ho viděl a hned to ohlásil. Za necelou hodinu nato přijelo do Ludmírova plné nákladní auto vojáků SS a dvě tříkolky a počali v rojnici prohledávat lesy kolem Ludmírova, ale bez úspěchu. Večer odjížděli. Na druhý den ráno, již byly vylepovány Vyhlášky o stanném právu, a obecní bubeník to vyhlašoval. Za jednoho mrtvého Němce bude popraveno deset Čechů. Přestala dodávka elektrického proudu. Nebylo možno poslouchat zahraniční rozhlas.

      V polovině dubna 1945 přestěhovala do Ludmírova ustupující německá vojska opravárenský závod aut a tanků (dle jedné z verzí šlo o tři kořistní T34). Byl umístěn v bývalém dvoře velkostatku. Téměř v každém domě byli nastěhováni němečtí vojáci. Ve škole bylo zastaveno vyučování a byla přeměněna na polní nemocnici. Tento závod chtěli napadnout partyzáni skupiny Jermak, operující v oblasti Javoříčka. Za nejvhodnější místo k útoku si vybrali grunt pana Jaroslava Navrátila, který leží přímo proti závodu. Pan Cyril Navrátil je však uprosil, aby od útoku upustili, poněvadž by se pak Němci pomstili na jeho rodině.

     

 V dubnu 1945 se v Ludmírově nacházelo blíže neurčené velitelství vojsk SS.

 

Ze školy byl zbudován lazaret pro německé vojáky.

 

      

9.5.1945 byl Ludmírov osvobozen ve 12:45. 

 

 V roce 1946  byl vystaven na Srdéčku obětem druhé světové války.

 

Ještě 64 let po válce se na Srdéčku při orání našla nevybuchlá munice na jejíž likvidaci museli být povoláni pyrotechnici.

        

 

Měli být popraveni. Nacisté se ale dali na ústup

Neděle, 8. květen 2011
„Poslední dny války byly nejhorší,“ říkají potomci vězněných mužů z Dětkovic u Ludmírova. Dramatický podtext osvobození byl na Konicku umocněn aktivitou partyzánských skupin Bělá a Jermak. Veřejně popraveno mělo být deset mužů. Zachránila je blížící se fronta.
 

Podobným osudem jako Javoříčko měly být postiženy Dětkovice u Ludmírova. Vypálení nebo deset životů za to, že byl v blízkosti obce partyzány zavražděn německý voják. Přestože z obětí nacistické pomsty již nikdo nežije, příběh plný zloby a krutosti zapomnění nedošel.

Na partyzány se na Konicku nevzpomíná v nejlepším světle. Hluboké hvozdy jejich aktivitě poskytovaly nejlepší zázemí. V ohrožení však bylo civilní obyvatelstvo. „Můj otec byl jedním z vězněných. Stejně jako dalších devět mužů naprosto nevinně,“ říká Jaromír Vyroubal, který se v Dětkovicích po válce narodil. Osud svého otce tak zná jen z vyprávění.

V Ludmírově sídlila německá jednotka. V obci si zřídila opravu aut, později poskytovala zázemí nemocným a raněným vojákům. Partyzánská skupina Jermak se opakovaně snažila tuto jednotku napadnout. Nikdy se jí to však nepodařilo. V platnosti totiž zůstával přísný zákaz provádět odbojové praktiky v osídlené lokalitě. Němci uzákoněné právo deseti civilních životů za jeden vojenský nebyl pouhou hrozbou. O tom se měli Dětkovští přesvědčit záhy.

5. května 1945 byla sobota. V ten den byl při cestě z Ludmírova do Kladek v lokalitě Podboří partyzány zastřelen zraněný německý voják. Partyzáni se patrně chtěli zmocnit jeho držené zbraně. Tělo bez známek života přemístili na takzvané Čihadlo, kde jej lajdácky zahrabali a utekli. „Otec říkal, že mu z hlíny vyčnívali boty,“ vzpomíná Vyroubal. V té době však jeho otec ještě o vraždě nic nevěděl.

„V neděli se otec s matkou vydali do Ludmírova ke švagrovi na křtiny. Až tam se dozvěděli, že se německý voják pohřešuje. Celou vesnici ovládl strach. Starousedlíci věděli, že Němci vojáka hledají. A pokud je mrtev, nenechají jeho smrt bez pomsty. Na večer, když se vraceli domů do Dětkovic, už byla vesnice obklíčena jednotkami SS. Do vesnice je vpustili, ven už nikoliv. Během pár hodin bylo zajato deset mužů. Mezi nimi můj otec Ladislav Vyroubal a jeho nejlepší kamarádi Jaroslav Koutný a Josef Hloušek. Všichni ve věku pětadvaceti let.“

Ortel zněl nemilosrdně. Veřejná poprava byla stanovena na 7. května. „Jen díky rychle postupující sovětské armádě obyvatelstvo Němce obměkčilo a ti, po hodinách trýznění, muže propustili. „Hned poté se nacisté dali na ústup,“ dodává Vyroubal. Ruská armáda tak deseti mužům z Dětkovic zachránila život. O dva dny později však svým vlastním pochybením životy brala.

Osvobozující armáda do Ludmírova dorazila 9. května 1945. Ustupující nacisté však měli v hornatém terénu těžkosti. Cestu na Kladky zablokoval vojenský konvoj. Sověti si mysleli, že jde o taktický manévr. Poslali proto do vzduchu bojové letouny. Piloti však nepřehlednou situaci špatně vyhodnotili a začali bombardovat osvobozený Ludmírov. Zemřeli tři civilisté, deset sovětských vojáků a jeden Němec. Na místě zůstalo nesčetně raněných.

„Za socialismu se o tomto nesmělo mluvit. Celý konec války je v Ludmírově spojený s pachutí. Raději zapomenout,“ říká 85-letý pamětník, který si nepřál být medializován. „Byla to zlá doba, z které je třeba se poučit,“ uzavírá.

 Autor: Pavla Dočkalová Prostějovský týdenik