Školství


    

     Po celá dlouhá staletí až do začátku 17. století se o všeobecném školství , tak jak ho můžeme vidět dnes, vůbec nelze mluvit. Vrchnosti necítily nutnost starat se o vzdělání a ani církev nejevila zájem o zřizování škol nižšího stupně. Jediné vzdělání poskytoval v Ludmírově pouze duchovní. 

       Roku 1773 nastává zlom.

     Nařízením Marie Terezie se tehdy zřizovaly triviální školy v obcích, kde byl farní kostel. Kromě katechismu se vyučovalo čtení, psaní a počítání. Do Ludmírova dochází duchovní z Kladek, vyučuje se po chalupách a to až do roku 1840, kdy je postaven domek, který slouží jako škola.

 

 

1840 - postaven domek, který slouží jako domek a později jako pastucha

 První školní budova

1870 - postavena nová škola, od té doby jsou zprávy ve školní kronice

 

1911 - výstavba novější školní budovy na základě plánů pana Kočíře z Konice tuto postavil pan Daněk z Kladek. Vyučování začala v lednu 1913.

V době před první světovou válkou se rodilo hodně dětí. Stávající školní budova nestačila a proto bylo rozhodnuto o postavení nové školní budovy, která by uspokojila všechny narozené děti. V roce 1911 dochází ke stavbě školní budovy, kterou můžete vidět dodnes. Stála 25 tisíc korun. Dva roky trvala výstavba a po vánocích v lednu roku třináctého byla škola připravena na vyučování. Správcem této školní budovy byl jmenován Jan Skácel a učitelem Jaroslav Dolanský. Potřebu vystavět větší školní budovu podtrhují údaje o počtu žáčků. V první třídě bylo zařazeno 33 žáků a ve druhé třídě úctyhodných 48 žáků. Tento princi dvoutřídky vydržel až do konce první světové války. Konkrétně do roku 1946.

Doba poválečná si žádá odchodů do pohraničí jak je zmíněo v sekci Historie, v kapitole 1945 - 1946. Tento úbytek obyvatel, zejména mladé generace, byl fatální ranou do systému života obcí. Na jedné straně pusté a neobsazené vesnice lákaly k obydlení, využití půdy. Ve větších městech to byl bytový fond s průmyslovou výrobou, kterou bylo nutno pro národní hospodářství rozhýbat, resp. nenechat padnout. Avšak tento úbytek se projevil negativní i ve školství a to konkrétně snížením počtu dětí. Ať už jde o děti, které do školy chodily a nebo o děti, které by se místním obyvatelům narodily. Snížením počtu dětí na 29 nutně dochází k transformaci z třídy dvojtřídní na třídu jednotřídní. Dalším faktorem, který k tomuto přispěl byla návštěva vyšších ročníků měšťanky.

  


1921 - v Ludmírově je zvolena místní školní rada. K této volbě dochází 13. února 1921 a předsedou je zvolen V. Čapka a místopředsedou A. Šnévajs.

 

 1922 - je vyučování polodenní, protože v říjnu byla vyhlášena mobilizace proti Maďarsku a v této souvislosti je povolán i učitel Jan Faltýnek.

 

Školní léta padesátá

Jednotřídní škola se udržela až do roku 1975.            

Po té budova sloužila již jen jako mateřská škola v Ludmírově.

  


Učitelé v Ludmírově:

František Sedláček – 1870

Jan Opluštitl – 1873

Eduard Schubert – 1876,

Antonín Navrátil – 1878

Pavel Dvořák – 1905

Alois Pechou – 1911

Jan Skála – 1911

Antonín Žufníček – 1917

Arnošt Kolísko – 1915

 Antonín Navrátil – 1916

Jan Skála – 1918

Alois Kubín – 1920

Žofie Daňková-Bednářová – 1927

Josef Valenta – 1929,

Žofie Bednářová – 1932

František Vykoupil – 1934

Emanuel Eliáš – 1943

Milada Šmerková – 1965 (škola byla reorganizací uzavřena v roce 1975).