Z historie

 

     Od první písemné zmínky o naší obci uplynulo dlouhých téměř 650 let. 650 dynamických i klidných let. První zmínka vystupuje v době markaběcích válek, které přecházejí plynule do válek husitských a ty končí válkou o uherské dědictví. Předbělohorský hospodářský růst je zbržděn na dalších 350 let porážkou českých a moravských stavů v bitvě na Bílé hoře. 

 

     Jaké byly osudy obce v těchto obdobích? Příslušné informace naleznete pod jednotlivými kapitolami, které se snaží zmapovat podstatné i nepodstatné věci k pochopení dnešního života v kontextu dřívější doby. Po generace vybudované odkazy v souvislosti s dobou.

 

     Psát o historii, zejména o novodobé, je velice složitý úkol. Snaha o zachování objektivity by měla být samozřejmá, ale dějiny píší vítězové. Zejména popsat dobu posledních sta let, je úkol nadmíru složitý. Doba má pamětníky a nebo každý v mysli má, vyprávění pamětníků. Vyprávění pamětníků, kteří vše viděli svýma očima, cítili a vnímali subjektivně události společenské, vojenské, ekonomické. 

 

      Cílem této kapitoly není sympatie k některé z ideologií, opěvování či naopak poškozování osob a jejich blízkých. Na historii je krásné, že popíše fakta, a názor ať si každý čtenář vytvoří sám. Autor může položit otázky, ale jeho cílem je práce s fakty. S fakty validními. Přesto prosím čtenáře o pochopení některých nepřesností. Jako autor budu rád za jejich upřesnění, nejlépe s odkazem na pramen či zdroj. Také uvítám jakýkoliv námět, doplnění, upřesnění či pouhopohý názor.

 

       Nyní nezbývá než si zvolit z vybraných kapitol. Prosím o strpení, stránky jsou ve výstavbě. Probíhá sběr materiálů, a vězte, že není jednoduché shromáždit a ucelit tento text. Data se mnohdy překrývají či výrazně liší. Náročné je verifikace těchto údajů tak, aby text byl pokud možno co nejpřesnější. 

 

      Závěrem tohoto úvodu, bych chtěl kapitolu uvést verči z Kollárovy Slávy dcery: "Čas mění vše, i časy". 

 

      Nuže, nyní stačí vybrat z nabídnutých kapitol..... 

 

Jsem Moravan

Václav Novotný


Jsem Moravan — toť chlouba má,
kdo, rcete, otčinu mou zná?
Kdo zná ten požehnaný kraj,
ten utěšený zemský ráj?
Ó Moravo — ty vlasti má,
tys země moje přemilá!

Zde Rostislav, zde Svatopluk
mé drahé mluvy střehli zvuk.
Zde posvátný konával děj
na Velehradě Metoděj.
Ó Moravo, ó vlasti má,
tys dávnou slávou věnčená!

Zde Olomúc, kde Jaroslav
byl potřel Tatar vrahóv dav;
zde Moravan vždy k boji stál,
když ve zbraň volal jeho král!
Ó Moravo, ó vlasti má,
tys krví otců svěcená!

Zde každý kraj má nový div —
zde dobrodružný lid je živ.
Ten miluje svou Moravu
a dbá o její oslavu.
Jsem Moravan, k tomu se znám
a za vlast statek, život dám!